Třetí lidská výprava na Mars skončila katastrofálně: už po několika hodinách pobytu na povrchu se přihnala prašná bouře, astronauti se museli urychleně evakuovat a odstartovat zpět k Zemi...
Při úprku k návratovému modulu, takřka nulové viditelnosti a nadlimitní rychlosti větru navíc došlo k tragédii: odtržená parabolická anténa smetla a odnesla pryč jednoho z členů expedice, Marka Watneyho. Čidla v jeho skafandru pak signalizovala na dálku smrt.
Mark Watney ale… přežil. Probudil se na Rudé planetě ovšem už zcela sám, bez možnosti podat o sobě zprávu a jen s minimální zásobou kyslíku, vody a potravin. Příští výprava na Mars měla přiletět až za čtyři roky a navíc přistát 3 200 kilometrů daleko. Přežije hlavní hrdina?
Marťan je jedinečný především v tom, že ho napsal odborník, spisovatel Andy Weir je expert na orbitální mechaniku, programátor a biolog: „Do deseti solů vyrobím 125 litrů CO2, ze kterého po přechodu oxygenátorem vznikne 125 litrů O2…“, „Ze 126 metrů půdy mohu získat 850 kalorií na den…“ a navíc také dobře ví, kdy už je technických informací tak akorát a dokáže zmíněné pasáže okořenit nečekaným originálním vtípkem (těch je v knize, mimochodem, hodně :o)
Andy Weir využívá technické informace opravdu brilantně, děj má závratný spád a autor nenechává čtenáře ani na chvilku vydechnout. A tak knížku čtete, čtete, prakticky od začátku až do konce neodložíte z ruky a jak napsal jeden ze čtenářů do recenzí: Po přečtení poslední kapitoly se jen řeknete - a to už je konec? Škoda, uběhlo to tak rychle...
Marťan má ale bohužel i své výrazné minusy. Tím hlavním je paradoxně právě okatá (a místy tentokrát nechtěně humorná) snaha o závratný spád. Andy Weir se veze na současné módní vlně akčnosti a větu za větou nakopává tempo do tak závratných obrátek... že si až místy škodí sám sobě. Hlavnímu hrdinovi například nechává zásadně vždy jen tolik kyslíku, potravin, vody... aby přežil do nejbližšího dějového zlomu. Rezerva je takřka nulová nebo minimální a čtenář logicky trne, jestli s ní Mark Watney vystačí. Ach, ach. A když už to pak vypadá, že má hlavní hrdina konečně po starostech, přichází obvykle nějaký výbuch nebo havárie, které ho opět připraví o nadlimitní zásoby (surovin, materiálu, času…) a astronaut opět akčně bojuje s nepřízní osudu…
Osobně mě ale zarazila ještě jedna věc. Mars je pro většinu astronomů i vědců z příbuzných vědních oborů, obdivuhodným fenoménem. Zbožňovaným místem, kultovní oblastí a svým způsobem velkou celoživotní láskou. Pro Andyho Weira ale na první pohled kupodivu ne. Rudá planeta a také vybavení mise jsou pro autora spíš něčím jako kusem masa, flákem telecího, který sice umí dokonale využít, ví, že z něj nakrájí xy řízků s plochou xy, s výživnou hodnotou xy, se kterou se dá existovat xy dní, hodin a minut, ale samotný Mars a pobyt na něm je pro Andyho Weira a jeho astronauta Marka Watneyho víceméně pouze nepříjemnou poviností a nemá k opěvované planetě žádný hlubší vztah. Hned na několika místech v knize se dočtete, jak je hlavnímu hrdinovi pobyt na Marsu protivný, že se už nechce vrátit nikdy více, natož aby se třeba radoval z poznání doposud nepoznaných míst nebo žasnul nad zvláštnostmi marsovské přírody... A to je docela paradox :o)
Martin Lavay
...
Info o knize Marťan na webu Databázeknih.cz: ODKAZ
Na motivy románu už Američané natočili film, premiéru bude mít letos na podzim. Režie se ujal Ridley Scott (Vetřelec, Legenda, Černý jestřáb sestřelen, Království nebeské, Prométheus...), což může být skvělou zprávou, ale i důvodem k obavám.
Info o filmu Marťan na ČSFD: ODKAZ
První trailer k filmu Marťan: ODKAZ
...
Tak, tak, každopádně jde o zajímavý počin.
Pokud Vás info zaujalo, přeji příjemné čtení i pokoukání :o)
