Sport a politická špína

Sport není pro všechny! Záleží na místě, kde jste se narodil, jakou národnost mají vaši rodiče, jestli schvalujete či neschvalujete politiku vaší vlády a to ať už jste se podílel či nepodílel na jejím zvolení…

Kdepak, tohle není citace ze strašidelných knih George Orwella, ale ještě děsivější současnost. Zvlášť vyhrocená je přímo u nás, v České republice. Kdo smí a kdo nesmí sportovat u nás diktuje nově nastolený režim: vláda, vládnoucí strany, (ne)zodpovědné instituce a organizace, poklonkující média i část veřejnosti.

A že jde jen o nějaké Rusy, kteří si to stejně zaslouží?

I kdyby. Jde o princip!

Doba temna se vrací?

Brrr! Kdo by si byl pomyslel, že se něčeho takového jednou dožiji. Pravda, podobné praktiky byly obvyklé už v totalitním Československu, ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století. „Kdo nejde s námi, jde proti nám!“ hlásal komunistický prezident Klement Gottwald, davy mu provolávaly slávu, mávaly mávátky a režim ani tehdy neumožnil sportovat všem. Vycestovat na soutěže do zahraničí směli jen nemnozí se vzorným kádrovým profilem. Ti, kteří měli jiný světonázor než byl oficiálně schválený a povolený, zásadně ne.

Další stop zažili sportovci před olympiádou v Los Angeles v roce 1984. Politici i tehdy zakázali sportovat tisícům těšících se reprezentantů ze socialistického tábora, údajně z bezpečnostních důvodů, ale především proto, že se hry konaly v prohnilé, kapitalistické Americe.

Teď se situace opakuje. Jen herci se vyměnili. Ti zlí jsou tentokrát hodní a naopak. Politické příkazy a zákulisní tahanice ale zůstaly. „Sport není pro všechny! Narodil ses na té špatné straně hranice? Tak to nesmíš sportovat! Jsi totiž zodpovědný za své politiky, kteří páchají zvěrstva!“

Brrrrr! Lidi, vzpamatujte se!

KOLEKTIVNÍ VINA A KOLEKTIVNÍ ODSUZOVÁNÍ JE JEDNOU Z NEJVĚTŠÍCH PRASÁREN PROTI LIDSKOSTI.

Kolektivní vina? Osobně třeba necítím vůbec žádnou zodpovědnost za činy hlupáků, kteří (snad jen dočasně) usedli na nejvyšší posty v ČR. Ale i kdyby. Nikdo mi nemá právo zakazovat sportovat ať už mám nebo nemám rád Fialu, Rakušana a jim podobné. Politické zákazy prostě do sportu nepatří.

Dovětek: Případ Svoboda

Zapochyboval o současné politické situaci, vyjádřil nejistotu o vojenském konfliktu a o tom, kdo je v právu a… tvrdě narazil. Byl politicky poučen a poslán na převýchovu – na vojenské cvičení, aby získal objektivní názor na věc (samozřejmě k té jediné správné bojující straně). Český pětibojař David Svoboda se stal nechtěnou mediální hvězdou posledních dnů (březen 2023). Měl smůlu, byl voják, vojáci prý nesmí vyjadřovat své názory, vojáci musí poslouchat rozkazy svých nadřízených. A tak dopadl, jak dopadl. P. S. Jsem šťastný, že jsem svobodný člověk a ne voják.

Bude líp? Snad

Výjimečnost, respekt, přátelství, týmovost, rovnost, zdraví, nadšení a smysl pro fair play. Sport je báječnou lidskou činností a čisté sportovní ideály naštěstí stále ještě vítězí nad špinavou politickou manipulací a skrytou nebo i otevřenou nenávistí. Nebo alespoň opět získávají navrch. A to je dobře.

Mám radost z toho, že Mezinárodní olympijský výbor (MOV) konečně začal upřednostňovat sportování před politikou a více pootevřel brány na sportoviště pro všechny. Zatím pootevřel, snad brány otevře i naplno. Sport si to zaslouží.

P. S. Bez viny ale zatím není ani MOV. Za hranou je totiž i vynucování „odpustků“, které dovolí sportovcům sportovat, jen když písemně někoho odsoudí. Fuj!

A snad se brzy zlepší i politické klima v České republice. Třeba konečně padne i neschopná strašidelná vláda a strašidelný režim, který nastolila.

Sportu a sportování zdar!

Martin Lavay