Houpačka: Akty, slepé oči a mravenci malíře Zdeňka Buriana

Houpy-hou... Je tenhle příběh o slavné umělecké celebritě pravdivý? Nebo je to výmysl? Hádejte :o)

Geniální zpodobňovatel pravěku a světoznámý ilustrátor dobrodružných knížek Zdeněk Burian (1905 – 1981) zažil řadu pikantních příhod, o kterých se příliš nemluví. Už v roce 1921 mu například v Praze ukradli kapsáři jeho první honorář - vyrvali mu peníze i s kapsou chatrného zimníku. Hladového studentíka, původem z moravské Kopřivnice, ale neznechutili. Brzy se stal vyhledávaným a vysoce ceněným malířem a okouzlil nakladatele, malířské experty, vědce i pražskou prvorepublikovou smetánku. Stvořil neuvěřitelných více než třináct a půl tisíce obrazů. Dovedně kreslil a maloval perem, barvami, ale například i zrnky kávy. Daní za tvrdou práci bylo, že takřka nevycházel z žižkovského ateliéru pod kterým často procházela figurína muže s chůdami, který se díval na svět břichem. Burian dřel od rána do večera, šest i sedm dnů v týdnu. Občas ale přeci jenom občas jezdil do lesů - trampovat. U Mokropsů měl kuriozní bydlení - zaparkovaný vyřazený autobus. S kamarády, z trapských osad u Berounky, si hráli na kovboje a na půjčeném koni dokonce natáčeli i western. Obdivovaný malíř sám miloval dobrodružství, exotiku a dálky, ale v zahraničí byl za celý svůj život jen jednou, v roce 1931, na krátkém výletě po Itálii.

Zdeňku Burianovi byla pevnou oporou v práci i v době volna jeho rodina: manželka Františka, s dlouhými copy, kterou mnozí považovali za skutečnou indiánku a krásná dcera Eva, kterou zpodobnil v jejích sedmnácti letech úplně nahou - pouze s cudně zakrytým obličejem. Maloval nejenom akty, ale překvapivě ilustroval i klasiku, například Babičku Boženy Němcové, původní Arabellu, učebnici chemických pokusů, maloval muže procházející zdí a poměrně často zpodobňoval i různé mrtvoly zvířat. Byl mistrem světla a stínu. Vymyslel rovněž několik kuriozních malířských technik. Z vidoucích očí na plátně například vytvářel slepé tak, že do nich dloubl prsty a stovky mravenců stvořil tak, že přes ruku cvrnkal do štětce s černou barvou. Výjimečně navrhoval i nábytek, ceněný je například jeho toaletní stolek se vzpínajícím se jelenem a pokornou laní.

Poslední obraz chystal malíř v roce 1981 pro časopis Pionýr. Na plátně je černoch, na kterého se v zátočině vrhají tři aligátoři. Dílo ale zůstalo nedokončeno. Zubatí plazi jsou vyvedeni pouze tužkou a barevná je jen hrdinova hlava a divoká příroda okolo.

Zdeňka Buriana nám závidí celý svět. Jeho fanatickými obdivovateli jsou kromě jiných Japonci, odkojení Godzillou, které okouzlil především svými dokonale realistickými výjevy z pravěku. Nejenom japonské servery jsou plné Burianových skenů.

Vyluštění z minula: příběh „Sousseští naháči“ byl vymyšlený :o)