Letní toulání z Kašperských Hor do Sušice

Zlato! Ale i maximotorka pro tři, konspirační teorie o Hitlerovi, pověst o "Šplhavci" (muži s lebkou bez očí), návštěva u druidů v mystickém centru Galie, sešup do města požárů, povídání o Kameni neštěstí, mlsání nejlepších dortů

X+

Touláte se rádi? Zkuste se letos o prázdninách projít jedním z nejmalebnějších míst Jižních Čech: okolím horního toku Otavy, z Kašperských Hor do Sušice.

Město Kašperské Hory

Od 14. století se v okolí města těžilo zlato (archeologická naleziště a zbytky dolů jsou jihovýchodně od centra).

Ve městě je Muzeum motocyklů a českých hraček (Vimperská ulice č. 12). Na půdě, kde bydlel spisovatel Karel Klostermann, tu mají například maxidlouhý motocykl pro tři osoby, loutky, houpací koníky i sbírku pivních lahví).

Ve městě je i hornický skanzen s pohyblivými modely mlýnků na těžení zlata.

V budově radnice je Informační středisko s historickým betlémem i s kobkami městského vězení.

V Muzeu Šumavy je například sbírka secesního skla.

V Kašperských Horách a okolí žili hrdinové románů Karla Klostermanna.

V kostele sv. Mikuláše (západně od města) je sedátko v podobě fantastické sovy?

Na úpatí Šibeníčního vrchu (jihozápadně od města) je postaven kamenný pranýř, určený k připoutání a mrskání odsouzenců (původně stál na náměstí).

U Zhůří (jižně od Kašperských hor) se v roce 1937, ve sněhové bouři, zřítilo letadlo společnosti Air-France letící z Bukurešti do Paříže. Zahynuli všichni tři lidé na palubě.

Šeptá se, že jeden z nich: státní návladní JUDr. Karel Flanderka s sebou vezl tajné spisy kompromitující německého vůdce Adolfa Hitlera.

Zřícenina hradu Pustý hrádek:

Původně pětiboká věž (kterou postavili Šternberkové, protože se báli odplaty Jiříka z Poděbrad), dnes jen hromada kamení.

Pověst o pěti rytířích:

Pět rytířů sledovalo pět jelenů a pět srnců. Jeden jelen se zapletl parožím a jeden z rytířů tohoto jelena skolil. Ze zvířete ovšem vyletěl čert, posypal lovce čímsi žhavým a ten zemřel. Ostatní rytíře napadlo, večer na hrádku, strašidlo s kosou. Když se chtěli bránit, propadla se pod nimi podlaha a hrádek se sesul k zemi.

Pověst o zpívajícím nemluvněti:

V lesích u Pustého hrádku kdysi našel sedlák, v prohlubni balavanu, kouzelně zpívající malé dítě. To ho poprosilo, ať ho zanese do Vlčí rokle. Sedlák ale nemluvně nechal být. Dítě ho proklelo a řeklo, že na sedláka spadne strom. To se také stalo.

Hrad Kašperk:

V roce 1356 ho nechal postavit král Karel IV. jako ochranu zlatonosných nalezišť a Zlaté ztezky do Bavor.

Je to nejvýše položený královský hrad v Čechách (886 metrů).

V husitských dobách vlastnili hrad vladykové – kališníci s kuriózním jménem: Zmrzlíkové ze Svojšína (husité proto hrad nechali být).

Majitelem hradu byl i císař Rudolf II. (ten ho ale, potvora, prodal).

Natáčela se tu filmová pohádka Anděl Páně.

Tento víkend se budou konat na hradě mimořádné noční prohlídky (každou půlhodinu až do půlnoci).

Pověsti o hradu Kašperk:

Dřevorubci, který přišel o ženu, pomohli skřítkové a proměnili pro něj dřevo ve zlato.

U hradu se v temných lesích ztratily dvě děti. Zachránila je podivná tisíciletá žena: „Lesní matka“, porostlá lišejníkem.

Po zdi hradní věže prý občas šplhá bílé strašidlo: „Šplhavec“, s bílou lebkou bez očí.

Keltské hradiště Sedlo u Albrechtic (dnes už jen valy a pár kamenů v lese):

V oblasti Šumavy žili v době železné (6. až 5. století před naším letopočtem) tajuplní Keltové a stavěli si tu hradiště. Jedno, vysoko položené, je v sedle u Albrechtic.

Valy hradiště jsou vysoké až deset metrů a hradiště měří kolem dokola skoro kilometr.

Acheologové tu našli dvě chaty – zemnice (zbytky základů), keramiku, nůž, žernov řeckého typu a bronzovou opěrku nádoby italského typu. Historici tak soudí, že na hradišti pobývali tehdejší zcestovalí keltští potentáti :o)

Podle některých teorií bylo toto místo posvátné, čarovali tu druidové, bylo mystickým centrem Galie a znal ho i římský císař Caesar.

Na místě je dnes i novodobá rozhledna vysoká 28 metrů se skvělým výhledem na hrad Kašperk i hory Javorník, Poledník, Roklan...

Albrechtice

Ve vesničce je románský kostel s úplně prvním gotickým lomeným obloukem v našich zemích (použitým při dostavbě severního bočního vchodu – dá se vidět jen zevnitř kostela).

Sušice:

Místo, kde před téměř třemi tisíci lety žili Keltové, později Germáni a později Slované.

Ve 13. století zde zbudoval budoucí král Přemysl Otakar II. město.

V 16. století Sušice šestkrát vyhořely! Další ničivé požáry následovaly i v dalších stoletích.

Město proslavily papírny, sklárny, ale hlavně výroba sirek (sirkárna SOLO Sušice fungovala od roku 1839 do roku 2008). Sušice vyvážely sirky do celého světa, například i do sirkařské velmoci č. 1: do Indie).

Sušice mají jednu z největších dobových radnic v ČR (na levém rohu budovy je zvonek „Planýř“ k ohlašování požárů).

Mezi radnicí a kašnou je v dlažbě tzv. „Kámen neštěstí“. Podle pověsti na něj upadl z koně (a zabil se) opilý rytíř, který se předtím bavil střelbou z bambitky do obrazu svaté Anny.

V Muzeu Šumavy (bílý „Voprchovský“ dům na náměstí) je největší sirka na světě, cínový poklad i pohyblivý betlém (se třemi stovkami figurek).

V domě zvaném „Fialka“ (č. p. 49) vyráběli tak dobré zákusky a dorty, že si pro ně jezdili labužníci až z Prahy.

Řada sušických domů (hlavně na náměstí) je ozdobena sgrafiti.

Na náměstí pod lipou je zvláštní pamětní deska ve tvaru knihy, věnovaná Václavu Havlovi.

Ve zdi kostela sv. Václava je zazděná bílá dělová koule (památka na Švédy).

Na zadní straně kostela sv. Felixe (v zahradě), na břehu Otavy, jsou sluneční hodiny.

V lesoparku Luh, na břehu Otavy, je outdoorové centrum, kde se dá i chodit v korunách stromů.

Kolem města je síť stezek pro pěší i jezdce na koních (měří 20 kilometrů) zvaná „Sušická pavučina“.

V Sušici se narodil tvůrce populárních medvídků z pohádek: Pojďte, pane, budeme si hrát, Břetislav Pojar. V Sušici spotřil poprvé světlo světa i Roman Holý ze skupiny J.A.R. a Monkey Bussines, fotbalista Tomáš Pekhart i pornoherečka Daniella Rush:o)

Pověst:

Po městě prý v minulosti často běhal duch rytíře z Rumelskirchenu a řval „Hoří!“. Strašidlu jednou zvoník ukradl plášť a utekl před naštvaným duchem na věž, kde zazvonil. Rytíř se rozpadl v prach a už prý nikoho neděsí. Zvoník dostal od městské rady bohatou odměnu.