Hron - dobrodružství v srdci Slovenska

Chcete zažít dobrodrůžo? Zkuste si splout slovenskou řeku Hron. My to letos zkusili a ledacos zažili. Prolezli jsme hrad kde praštil šašek holí medvěda, zaútočily na nás drzé lišky i snědí spoluobčané a pořvávala na nás divoká prasata i stíhačky MIG 29...

Martička, Džarda, Lenička, Peťa, Martin B., Karel a má maličkost

Kdo letos popluje? Džarda s Martičkou, Peťa s Leničkou, Karel s Martinem Baselem a Marťa Lavay se Sindibádem

Sobota 7. července: Střední Slovensko, vesnička Nemecká, východně od Banské Bystrice

V Horehroní je horůco, jako ve středoafrickém Mali. Marťa přijíždí autobusem, zouvá botky a… okamžitě stoupá na včelu. Paráda - nohu má oteklou jak meloun. Světe, zboř se: Džarda s Martičkou přijíždějí z předchozí výpravy po Muráňské planině - autem. Medvědy prý zatím nepotkali. Peťa, Lenička, Karel a Martin přijíždějí vlakem. Zamilovaní luští záhadu ztraceného kompasu (ble, ble - vyhozeného do odpadků), klucí drsňáčtí naopak nic neřeší a v místní pivnici prolévají hrdly Corgoně. Po tábořišti dupají ovce, olizují nás psi a mazlí se s námi vlezlé kotě. Safari hadr. První foťák už je kaput.

Neděle 8. července: Nemecká – Medzibrod

Je horůco nadruhou - teplota skoro atakuje čtyřicítku. Džarda s Martičkou „házejí“ auto do cílové stanice a hned metelesku-blesku šupitají zpět. Čas se vleče. Kotě začíná být nenažrané, touží mlsat i plast. Tak to prrr, ty ťulo. Konečně jsme všichni, vyplouváme! Řeka si to frčí, okolí s fotogenickými kopečky je interesantní, zátočiny plné PET lahví ale připomínají slumové předměstí Rio de Janeira - Slováci na ekologii zjevně kašlou. První etapa je nečekaně krátká - u vesničky Medzibrod se topí ve vlnách nebohé romské dítě. S. O. S. ! Karel s Martinem se hrdinně vrhají cikáněti zachránit život, ale převracejí loď. Uááá! Ale podařilo se, Romů n eubude. Chalani suší vše, co mají. V místní hospůdce u trati vyplňujeme test o souložících mamutech, obhlížíme faru ve tvaru luxusní vily, posloucháme divně zpívajícího ptáka i řvoucí Ostraváky a večer plkáme o všem možném s místní omladinou. Událostí roku prý bylo v dedině setkání s hvězdou hvězd: televizní farmářovou ženou. A my to propásli! Jak budeme moci dál žít?

Pondělí 9. července: Medzibrod – Iliaš

Je horůco natřetí. Džardou s Martičkou stoupají před snídaní na kopeček s mravenčí dálnicí (Lenička s Peťou už tam byli) a fotí exhibující motýly. Hups na vodu! Caramba! - Lupčianský hrad napravo je mládeži i všem ostatním nepřístupný. Vyzvědači se prodírají kopřivami i polem, v podhradí mlsají exotické moruše, mrkají jako telata na vyřezávaná vrata, testují další chmelový mok, žasnou nad nejšpinavější cikánskou osadou uprostřed smetiště a s foťáky šmírují koupajícího se Karla. Alespoň bude mít památku pro fanynky. Expedice se rozděluje. Míjíme černého čápa, japonský most, jez smrti i halasící Banskou Bystr icu. Marťa ztrácí žraločí ploutev. Konečná - lesní kempík pod Iliaší, připomíná exteriéry z filmu Melancholia. Místní šéf všechno viděl a všude byl. Úchylný Marťa šlape už na druhou včelu v pořadí. Vyjeme a zpíváme až do noci. Expedice je zase kompletní.

Úterý 10. července: Iliaš – Budča

V noci lehounce sprchlo, ráno už je ale opět horůco načtvrtou – že to tu přírodu baví. Hron je hnědý jako kafe. Proplouváme divokou slalomovou tratí i golfovým hřištěm. Do dřevěného kostelíka v Hronseku se prý vejde až 1100 lidí. Další místní rarita? Moderní vilka přilepená na obří plechové hale. Karel s Martinem přepadávají surrealistickou cukrárnu ve Sliači. Zvolen nás vítá řevem a dýmem – staví tu most. Karel, Marťa a Martin žasnou nad supermarketem zprzňujícím historické centrum. Kuriozní jsou i názvy místních lékáren: Opium a Červený mak. Magistři mají zvláštní choutky. I zvolenští umělci: zámek je plný soch nahýc h žen. Jedna dokonce ždímá nad hlavou psa. Na křižovatce svítí pořád červená. Na náměstí děsíme místní dámu zvěstí, že je hromada dlažebních kostech přichystána k revoluci. Karel běduje, že mají všechny místní kulečníky díry, přesto jeden zkouší. Který pitomec tohle navrhoval: přenášíme lodě přes dva nesplutelné jezy. Chlapácká trojka kotví v kempu u Budče. Poznávací znamení? Rachot z dálnice, rachot přelétávajících MIGů 29, rachot ze stanů všudypřítomných Ostravaků, miliony mravenců a chrochtající prasata v kukuřici za potokem. Večer vyrážíme do civilizace za magistrálou. Civilizace? V Budči zrovna vypínají proud. Tahitskou krásku v restauraci trápí větry. Hrajeme Macháčka, lžeme jak o život, odfrkáváme si hrůzou nad místní průmyslovou zónou a… jdeme spát. Brou.

Džarda s Martičkou a Peťa s Leničkou (jupiaóó, Peťa je zadák) prožívají melounový den. Ve Sliači meditují v lázeňském parku, ve Zvolenu poprvé ochutnávají legendární halušky a pod městem táboří pod Pustým hradom. Uff, to je štrk!

Středa 11. července: Budča – Šášovské podhradie

Marťa lepí po kempu v Budči zábavné samolepky z barevného magazínu. Na popelnici Ježíšovu podobiznu se slovy „Zde se dějí zázraky“, a na WC poučku „Pisoár probíjí – močte přerušovaně“. Další moudré citáty: “Výčepní je debil“, „Barman je dealer“ a „Bílým vstup zakázán“ zatím zůstávají nevyužity. Co s dnem navíc? Vracíme se autobusem do Zvolenu a navštěvujeme Lesnické a drevárské muzeum s krásnou průvodkyní, Veronikou, ze skupiny historického šermu Ricasso. Jůůů, ta toho ví! Vypravuje nám třeba příběh o první slovenské horolezkyni, kterou zavřel manžel na šest let do věže, až zešílela. Další vodní start. Všichni na netu chválí hospůdku v Jalné, tak ji taky zkoušíme. Jo, jo, vaří tu obstojně. Stěny kiosku krášlí pravěké plakáty a milé servírky po nás mrkají očkama.

Džarda s Martičkou a Peťa s Leničkou lezou vzůhu na zříceninu Pustého hradu. No toto, to chce foto. Jsou vidět Nízké Tatry i BB. A pak už taky hurá do vln.

Kilometry oleje! Celá expedice skřípe zubama nad dalším nesplutelným jezem v Hronské Dúbravě a střetává se opět až pod dalším hradem po proudu, kde už to naštěstí opět frčí. Šášov? No ano, připomíná stylovou zříceninu z ladovských obrázků. Táborisko? Aháá, támhle vlevo mává Džarda rukama jako větrný mlýn. Noc je divoká. Vstávejte! Z temnoty na nás prý čučí nějaký snědý chlap! Po zařvání ale bere roha. Co nám chtějí nepřizpůsobiví ukradnout? Ve tři ráno bere náš tábor útokem hladová liška se žhnoucíma očima. Baterka, blik! No jo, snaží se prokousat do pytle s odpadky. Tak dobrou chuť.

Čtvrtek 12. července: Šášovské podhradie – Hliník nad Hronom

Šášovský hrad je krasavec. Podle pověsti tu prý kdysi místního feudála napadl medvěd. Zachránil ho až šašek, který praštil nebezpečnou šelmu palicí po hlavě (to jako toho medvěda). Ve vesničce v podhradí velebí pána učitěľa, který našel v hlíně čtrnácticentimetrový zub prehistorického žraloka. V minimuzeu nám dovolují razit vlastní minimince. A už zase plujeme. Kam? Do Žiaru nad Hronom. A zase se rozdělujeme. Tohle je dvojpapežství hadr a krisse jako vepřík. Šestihodinovou zastávku si zpříjemňujeme fantastickou žranicí v červené krčmě u nádraží (od vody vlevo). „Segedín je tu jak od maminky,“ pochvaluje si Peťa a ostatní s plnými bříšky přizvukují. Viking na Vltavě a tahle hospůdka na Hronu jsou nejlepší na světě. Žiar? To je naopak jedna velká nuda a architektonická hrůza. V samošce naštěstí objevujeme společný hit dne: superlevný čokokrém. Na automat u cesty lepíme další provokativní samolepku: „Tento bankomat vydává pouze mince“, snad pro nás mají v pekle ještě místo. Místní opitá stařenka s jedním zubem vyznává Marťovi lásku a chce sex. Oslovený prchá. Trhne se ještě dnes Martin B. od party? Nakonec ne. Plujeme dál, soulodíme a Peťa vypráví zážitky z cest po světě. Viděl Titikaka a na Fidži ho vsadili do vězení za stopování. Vplouváme do Hliníku. Ale… Místní pustý kemp prý milují střelci a feťáci a tak raději přistáváme až v divoké pampě dole po proudu. Au! Tábořiště na strništi s široširým rozhledem píchá. „Máte s sebou psa?“ přijíždí k nám z dálky s teréňákem majitel místní farmy. „Nee,“ uklidňujeme ho. Bača od čtyř stovek oveček je milý a pozorný. Večer se zatahuje a obloha rudne. Zítra se asi protrhnou nebeská stavidla.

Pátek 13. července! : Hliník nad Hronom – Revištské podzámčie

Balíme, vyplouváme. Prší, leje. Řeka je zádumčivá. My také. Zastavujeme už v Revištském podzámčí. Nezabalíme to? Milenecké dvojice se nakonec ubytovávají v luxusním srubu s vycpaným divočákem, obří sekerou a cizokrajnými cenami. Karel, Marťa a Martin volí tradiční stany za půl darma. V útulné restauraci u dvou usměvavých servírek hrajeme Citadelu, Macháčka i Černé historky 3. Zlatý slavík, Kája, provokuje bratry Slováky nacionalistickými maďarskými písněmi. Počasí se navečer trochu umoudřuje a my míříme na další mládeži i všem ostatním nepřístupný hrad. Která zeď nám asi spadne na hlavu? Sluníčko kreslí na dobrou noc do mraků duhu.

Sobota 14. července: Revištské podzámčie – Nová Baňa

Že jsme to včera chtěli zapíchnout? Vše je zapomenuto. Už neprší a teplota stoupá. Vyplouváme, pozorujeme pištící jiřičky - po slovensky beloritky domové (nebo snad břehule?), ledňáčky i další divné a nepopsatelné ptáky s hnědými hlavami. Kukáme s Karlovým výkladem i na nejstrmější lomy s kvetoucími diviznami a… nakonec přeci jenom doplouváme do cílové stanice Nová Baňa. „Přistupte, přistupte!“ To jsou věci. postavili tu pro nás dokonce cirkusové šapitó! Naše představení už ale pomalu končí. „Ahóóój, kamarádi!“ loučíme se a opouštíme řeku.

Hron byl fajn i když takový tak trošku jinačí. Příští rok možná zkusíme nějakou divokou river v Polsku. Prý tam mají středověké hrady i s doposud neobjevenými templářskými poklady. Jupííí…:o)
M

Info z předchozích výprav je na:

www.voda.kraliky.eu