Kniha mě zklamala. Pan autor asi není technik, i když je snad nějaký ajťák. Na Marsu si může vymyslet, co chce, ale pozemskou techniku musí znát. Tak např. mylarová fólie není vodivá, nýbrž se používá jako dielektrikum do kondenzátorů. Také ovšem na membrány kondensátorových mikrofonů. Pak je lehce pokovená, ale moc velký proud nevydrží, kousek mám. Také sonda, která dokáže komunikovat se satelitem, točit kamerou a pod. není napájena proudem 55 mA (to by byl epochální vynález), jak autor píše. Nýbrž nějakým napětím. Proud se odvozuje od vnitřního odporu. Zničení sondy pádem vrtačky na fólii je totální blbina. Pád meteoritu, ten bych bych bral.

Také notebooky a tablety nemají displej z tekutých krystalů, takže se nemohou v nízkém tlaku vypařit nebo zmrznout. Technických nesmyslů tam je plno, a pokud by pan autor měl organizovat vybavení výpravy byť jen na Okoř, bál bych se s ním jít. Např. komunikace - i zde, na chatě v Českém ráji, jsem lépe vybaven, než ten chudák astronaut. Mám tu internet, mobil a VKV vysílačku (a jednu historickou vojenskou), a všelijakého nářadí, že by koukal. Morseovku také netřeba skládat z kamenů, ale využít blikání reflektoru, který by byl ze satelitu jistě lépe vidět, atd.

Obávám se, že verneovky nebo třeba trilogie Nemova říše (J.M. Troska) jsou realitě bližší a obsahují méně sena.

No ono to začíná už tou ukrutnou prašnou bouří, ničící vše, co jí stojí v cestě. V té řídké a extrémně nízké atmosféře...